Procházel jsem lesem, dokud jsem nedošel na malou mýtinu. Měsíc a hvězdy ozářily svět jasnou, bledou září a noční rosa se všude třpytila.
Měkký mech, který při mé procházce pokrýval zemitou lesní půdu, ustoupil na okraji mýtiny tupému podrostu. Stařec už seděl přikrčený na dřevěné stoličce u dubového stolu na volném prostranství a čekal na mě. Pod mým kopnutím zapraskala větev a stařec se na mě podíval. Přistoupila jsem k němu o krok blíž a on mi pokynul, abych se posadila vedle něj.
Pozdravili jsme se očima, vážně a s pocitem blízkosti. V srdci jsem cítil ten příjemný pocit pohody a tepla, který mohou přinést jen věky společného přátelství.
Posadil jsem se na stoličku. Cestovatel mlčky naplnil cínovou karafu, která na mě čekala, červeným vínem. Připili jsme si a chvíli jsme seděli v tichém přátelství a přemýšleli o tom. Když mé srdce dosáhlo jeho ducha, požádal jsem: "Prosím, příteli. "Pověz mi, jaké to bylo kdysi dávno ve tvém světě s těmi, kteří byli s tebou."
Stařec se zřejmě díval na tmavé stromy v zadní části mýtiny a zdálo se, že si jich nevšímá. Když se podíval na své srdce a shromáždil se v sobě, znovu se napil ze své sklenice a začal mluvit. "No, brahbata," začal cestovatel ochotně svou řeč. "Boj o běh vašeho světa neskončí jako kdysi pro můj lid," odpověděl. "Naše světy sdílejí vzestupy a pády věků, ale tvé uzdravení je určeno jim." Zhluboka se nadechl a podíval se na mě. Oči mu sametově černě zářily. S úsměvem řekl: "Duch se rozhodl obrátit můj svět, takže tento obrat může být pro tvůj svět opačný."
Stařec náhle zmlkl a zašátral po kapsách po dýmce. Zdálo se, že přemýšlí. I já jsem se sebral a zeptal se ho: "Pověz mi o druhu X, o animu. "Jak si myslíte, že mohu nejlépe sloužit svému světu, svému lidu? Poutník zatím hledal na dně své hierarchie náčiní, naplnil si dýmku uzlíkem z vaku s tabákem a zapálil si. Zahřál dýmku, zhluboka potáhl, na chvíli zadržel dech a pak vydechl kouř a promluvil ke mně. "Vždy je nevýhodné myslet si, že je člověk moudřejší než ostatní. Nepřemožitelnost nepřichází díky moudrosti. Vaše srdce vás povede k Duchu pravdy. Síly, skutečné síly, lze dosáhnout pouze oddaností. Čistota původní touhy jediné bytosti může zpečetit osud celých světů." Vnitřně jsem naslouchal jeho slovům ve srovnání. Stařec ve mně probudil vzpomínku na to, co jsem zažil předtím. Znovu si potáhl z dýmky, zdánlivě zamyšleně si pohladil vousy na bradě a pak pokračoval v řeči.
"Nepřátelství..." začal říkat spíš pro sebe než mým směrem. "Odkud přicházejí, nevědí ani znalci mého lidu. Jsou starobylé, brahbata, velmi starobylé. V našich záznamech jsou uvedeni pod mnoha jmény. Neznáme ani jejich původní jména, natož pak mnoho možných významů jejich jmen. Na mnoha světech v mnoha galaxiích se o nich mluví jako o Espech, někteří jim říkají Animus, my jsme je nazývali pouze 'lidé'." Stařec se odmlčel. Zdálo se mi, že přemýšlí o tom, jaká část příběhu o jeho zkušenostech s "lidmi" by pro mě mohla být důležitá. "No," pokračoval po svých zdánlivě nesouvislých myšlenkách, "každopádně to nebyli oni, kdo nás nakonec porazil, ale naše vlastní pýcha, která způsobila, že se zmocnili našeho světa." Stařec se náhle zasmál, jako by si vyčítal hloupost bytostí ze světů, které ovládli. Pak pokračoval v řeči. "Nikdy je nepodceňuj pro jejich domnělou zakrslost, brahbato, protože pak neznáš vesmír a jeho způsob života. Jediná z těchto bytostí je schopna ovládnout mysl deseti dospělých bojovníků vašeho druhu, pokud tito muži nemají čistá srdce a jasnou mysl. Nikdy se nedívejte zblízka do očí představiteli "lidu", nikdy neslučujte svého ducha s jeho, pokud o nich vaše duše ví a vy nejste připraveni. Jejich vědomí, jejich myšlení je našemu natolik cizí, že slabé vědomí vnímá bezmocnou, panovačnou a chladnou vůli jen tehdy, když jsme s nimi telepaticky spojeni. Kdo si jejich existenci a pravou podstatu vůbec neuvědomuje, projde kolem nich zdánlivě bez úhony. Nezapomeňme, že rádiové vlny lze "přijímat" pouze pomocí vhodného detektoru. Tyto vlny však "existují", existují bez ohledu na to, zda máte k dispozici použitelný měřicí přístroj.
Druh X, "lidé", také vystupuje pouze jako jeden kolektivní organismus mezi mnoha jinými ve všech světech. Stařec se na chvíli zastavil a protáhl si končetiny. Tiše se zasmál, možná proto, že si užíval zranitelnost svého stárnoucího těla. Pak pokračoval v řeči. "Síla 'lidu' spočívá ve zdánlivé malosti jeho jednotlivců: nezůstávají nepovšimnuti, ale jednoduše nepovšimnuti. Přesto jsou po celém vesmíru a ovládají jeden svět za druhým, protože téměř nikdo nepozná, co jsou zač: strážci temnoty. A teď, brahbato," pokračoval, "je to tvůj svět.....
Všechno na světě je stejné," pokračoval cestovatel. "Každý jednotlivý člen Esps odpovídá analogicky jedné z buněk vašeho těla. Jsou telepaticky a energeticky propojené a neustále se vzájemně vyměňují. Teprve jako celek tvoří organismus, který vám chce účinně škodit. A neustále vstupují do vašeho světa. Den za dnem, hodinu za hodinou jich přichází nespočet. Neustále. Jejich ochrana spočívá ve vaší nevědomosti. Kdysi jsme bojovali s mnoha druhy," pokračoval stařec, aniž by si rezignovaně povzdechl, "porazili jsme každého zdánlivě nepřekonatelného obra, který nám chtěl ublížit, ale náš duch nebyl připraven na 'lidi'. Proto jsme tu, brahbata, abychom vám podali vysvětlení. Každá z těchto bytostí je vždy spojena s kolektivem. Nejen ve vašem světě, ale ve všech světech, do kterých se rozšířily. A každá z těchto bytostí disponuje kolektivní silou, která dokáže zlomit ducha vyspělých a silných bojovníků, kteří se vynořují z poznání. Nicméně: Tam, kde ovládli jiné světy, celé světové systémy, s nimi nyní skoncujete. Tak je to zapsáno v knize života a tak to kreslí hvězdy."
Svíčka na dubovém stole se rozblikala do posledních tahů, můj přítel se zdál ztracený v myšlenkách a magicky uchvácený světlem, přímo do energie, která byla základem veškerého života. Oba jsme chvíli mlčeli. Potřeboval jsem ticho, abych vstřebal, co jsem slyšel, a on se musel opájet svými dávnými zkušenostmi s "lidmi". Pak se znovu ozval cestovatel, můj učitel z dávné minulosti. "Animus jsou mocní učitelé, protože se tak zpočátku neprojevují," řekl stařec. Znovu se napil ze džbánu a pokračoval v řeči. "Řekni mi, brahbato: jak bojuješ s nepřítelem, který je příliš malý na to, aby byl vnímán jako takový? Že je všude? Jejich schopností je ovládat vaši mysl a nedovolit vám, abyste si toho byli vědomi. Mnoho druhů je v jejich službách a jsou jimi ovládány. A právě tyto fyzicky větší druhy považujete za své hlavní nepřátele. "Lidé" mohou být poraženi pouze schopností našich srdcí. Síla soucitu, která existuje nad rámec instinktu přežití druhu, je vaší nejmocnější zbraní. A tentokrát, brahbata, se svět postaví na odpor a nepřátelství bude poraženo. Vždy si vzpomeňte, jak jste kdysi cítili jeho ducha, jak do vaší bytosti pronikl zářivý kalkul jeho kolektivního vědomí. Pamatujte si to - a tentokrát je porazte - porazte lidi.
lidi.
____________________________________________________________________________
Poznámka: Poprvé jsem se o Esps dozvěděl asi před 15 lety, kdy jsem měl telepatický kontakt s našimi přáteli ze dna Měsíce, kteří mě o nich informovali. Později - jakmile se psychicky "nakrmili" - se setkali se mnou. Tady v Hombergu (už nejezdím). Jsou stále větší a větší než pozemní mravenci (největší, které jsem zatím viděl, měli asi 3-4 cm), vědci si myslí, že jde o zavlečený jihoamerický nebo asijský druh - není tomu tak. Spojí se s Atonem, pánem Orionské federace. Máme věrného spojence: pozemské pavouky. Pavouci jsou také skvělí telepati a bojovníci. Myslí si, že my lidé jsme příliš velcí slaboši, protože oni sami jsou bojovníci. A mají s námi spojenectví proti nepřátelům. Vyhrajeme.
____________________________________________________________________________
der SPIEGEL č. 5, 28.1.2008
píše na straně 120:
Recept na úspěch armádních mravenců.
Mravenec argentinský (Linepithema humile) se vydal na vítězné tažení kolem světa a vyskytuje se již na šesti kontinentech. Tajemství jejich úspěchu odhalili vědci z Illinoiské univerzity v Urbane, kteří osm let sledovali, jak tento hmyz dobývá kaňon Rice v jižní Kalifornii. Podle studie se nově příchozí na své cestě k cíli řídí dvěma různými strategiemi: nejprve napadají své příbuzné, aby je sežrali, a ve druhém kroku systematicky využívají zdroje potravy svých konkurentů. Sežrat a vyhladovět: s touto dvojí strategií jsou zřejmě velmi úspěšní: před jejich příchodem do Rice Canyonu zde žilo 23 původních druhů mravenců, nakonec zde byly pouze dva. Pouze pokud budeme takovou invazi sledovat v reálném čase, můžeme pochopit dynamické procesy, které umožňují cizím druhům skončit , vysvětlil výzkumník mravenců Andrew Suarez.
/colour]
"Zahrajme si na pána a sluhu."
Depeche Mode
Nyní - síly interdimenzionálního altruismu používají meč moudrosti, aby konečně zvítězily.
