"Velký blázen".

Zlaté město v oblacích. Místo, kde se nacházíte.
Post Reply
User avatar
brahbata
Site Admin
Posts: 3415
Joined: Fri Jan 24, 2020 4:20 am
Location: HombergOhm - Germany
Contact:

"Velký blázen".

Post by brahbata » Tue Mar 14, 2023 12:57 pm

Image
Image


Malý blázen




I.


"Jednoho dne budeš obdařen snem, který tvůj život nasměruje na správnou cestu," řekl manu a zdálo se, že našel uspokojení v tom, že se opět soustředil na své boty.




Image
Image


Nedělejme si hlavu - udělejme si úvahu.


Od chvíle, kdy jsme se narodili, přenášejí starší generace planety Země svůj strach do našich generací.
Bylo tomu tak ve starém Římě, je tomu tak v největší zemi světa, v USA, a bude tomu tak - jednou - i v marťanské budoucnosti.

Původcem takového jednání je vždy strach a nikdy láska.

Láska osvobozuje, sjednocuje, uklidňuje, léčí. Z fyzikálního hlediska je to síla sluncí, která prostřednictvím jádra FÚZE vyživují planety a veškerý organický život na nich.

Strach také dodává energii. Vyzývá k obraně, vytváří plány a zmítá se s ostatními. Tímto jazykem mluví i naši politici. Z fyzikálního hlediska je to síla jádra[color=green]SPLIT[color=#ffcc00].

Oba stavy duše, mezi nimiž můžeme oscilovat, nám tak dodávají energii. Energii, z níž se živíme a tvoříme své duševní konstrukce.

Naše mentální konstrukty určují náš každodenní život. Tím nám byla při narození dána možnost ovlivňovat svůj život s ohledem na účinky karmy v božském smyslu a v případě potřeby je korigovat.

Je-li k tomu vůle, výsledek se dostaví okamžitě.

Zde jsme vedeni, řízeni a doprovázeni božským zdrojem lásky na všech našich krocích životem.

Jsme povzbuzováni k tomu, abychom aktivně a hravě utvářeli svůj život. My, bytosti, jsme herci, kteří pocházejí z metafyzické reality.



"Sněte svůj život - žijte svůj sen"[color=#ffcc00].

https://brahbata.space
https://brahbata.space/board
https://www.brahbata.space/Aquarius-Thesis.html
https://brahbata.world



Image
Image






Ty - viditelně opotřebované a zestárlé drsným náporem kdovíjak dlouhého času - dokázaly dobře popsat starcovy cesty. Nezdálo se, že by byly nepohodlné, protože manu si pod kostnatou, křehkou kůží pohrával s prsty. Usmál jsem se. Jako teenager jsem vlastnil pár bot, které byly pro mou matku protivné. Ale své staré pantofle jsem miloval - nejspíš právě proto. Vůbec jsem si všiml, že toho podivného cizince dobře znám - od nejútlejšího dětství to byli vždycky ti staří bělovlasí muži, které jsem považoval za osvícené.

Zdálo se, že tuší, co se skrývá za mým čelem, a tak si složil své. "Hloupá jsi," pokáral mě, protože tenhle podivný cizinec očividně postrádal jakýkoli pud k opravdovému nadávání. Pozoruhodné bylo, že v jeho chování byl také jen náznak lehké lítosti nad mou nenapravitelně ubohou existencí; okolnost, která mi dávala něžnou naději. Ačkoli jsem se opakovaně rozhodl, že se mu vyhnu, soustředil jsem se nyní na manu, čekal a čekal.

"Ještě jsi daleko nedošel, člověče, ale tvoje cesta vede po té pravé, nadané," zvedl se znovu a na okamžik se mi zdálo, jako by v učení našel zalíbení, nebo se alespoň rozehříval. Ale nejspíš jsem si něco takového zase jen představoval, tak jak to vyhovuje mému způsobu života.

"Tvá cesta, brahbato, je jako sežraný had" - a tak začal vyprávět příběh odpovědi...




Image

II.

Když si vzpomenu na setkání s mým manuem, vždycky si vzpomenu na jeho boty.

Tyto boty ve své hrabivosti, mastném lesku, s obnošenými podpatky a dírami na obvyklých místech nad nohama působí tak patetickým dojmem, že už na ně je úctyhodný a okouzlující pohled. A přesto se objevují se vzdorovitým odporem. Je s podivem, že si takových věcí všímám, protože o botách mám obecně jen málo znalostí, které by stály za to.

Když se mnou můj manu hledá kontakt, dává přednost nenápadné postavě. To je také překvapivé, protože se mi zdá, že v něm rozpoznávám jisté ješitné rysy. Bylo by tedy pro něj snadné získat si u mne potřebný respekt například pomocí oduševnělého vzhledu. Od takových věcí si udržuje odstup jen z pouhého pohodlí, protože změna sféry ho vždycky unaví. Jsem si jist, ţe jen z čiré lenosti si udrţuje obyčejnou podobu a dává jí tak přednost před uspokojováním svých marnivých potřeb přede mnou.

Starý muž dnes působí přemýšlivým dojmem.

Ve světle působí vždy přemýšlivým dojmem, protože se zdá, že si tuto roli užívá. "Ptám se, se vší úctou," začne komplikovat situaci, "zda se považujete za osvíceného člověka?" "Ano," odpoví. Touche. To máš za to, že se necháš unášet myšlenkami. Teď jde o to, abyste moudře volili slova. Cítím, že ten mazaný pes má zase něco za lubem. "Věřím, že mohu tvrdit," začínám váhavě přemýšlet, "že mohu vytvořit siluetu světa." "To je pravda. Dobře. Uznávám, nešikovná věta. "Na čem, Brahbato, zakládáš tuto znalost?" zaraduje se manu. A je to tady. Zase mě chce chytit do pasti. Já nevím. Asi jsem se zbláznil.

"Něco jsem si přečetl a umím si dát věci do souvislostí," odpověděl jsem opatrně - ne bez toho, abych sám sebe překvapil svou duchapřítomností. Jen kdybych si nepřipravoval vlastní cíl.


Image

"Tak to jsi na cestě k moudrosti, co?" ušklíbl se mrzout. "Ale stejně musíš mít trochu trpělivosti, pokud chceš dosáhnout sfér, které mám na mysli. Cesta vede přes čisté srdce a přes jasnou hlavu. Tahle esence vzácných zemin chce být dobře připravená. Ty, příteli, soudíš na základě pohledu na svět, který sis sám vytvořil. Jsi tedy středem světa? Je svět středem nebe? Velký je ten, kdo jde svou vlastní cestou, i když vede na scestí? Ne, Brahbate, tvé srdce je čisté, ale hlava zmatená. Tvá víra a důvěra tě činí silným, ale tvé oči hledí jen jedním směrem. Otevři svou mysl, ať do temnoty vstoupí světlo."

Proč musí vždycky mluvit tak nabobtnalý? Nerozuměl jsem mu přesně, ale myslím, že mou odpověď asi nečekal. Nejlepší bude, když ho ještě víc zmatkuju, pak se zamyslí a to vždycky trvá dlouho. "Tohle všechno je mi známo," souhlasil jsem s manu. "Ale musíte mít na paměti, že jsem si tento pohled na svět vytvořil jako souhrn svých zkušeností a zbytku své mysli a že v sobě nosím záměr a přesvědčení jej dále zdokonalovat. Můj pohled na svět je svázán jako souhrn mých znalostí a podléhá každodenním změnám, jak se mění jeho složky ve svém složení a váze. Odsuzujete mé hledání? Nemluvíš o něm, ale dáváš mi, plný skrytého výsměchu, najevo, že jsem z hlíny. Tak jaký je tvůj záměr?" položil jsem rychle protiotázku vítězoslavně rezignovaným tónem, abych se prozatím dal dohromady.

Manu se nepochopitelně pobaveně usmál!

"Statečný muž! Zdá se, že se opravdu chcete snažit. Tvá chytrost je pozoruhodná a zdá se, že chceš hledat a jednoho dne se možná budeš chtít i podívat. Dobře však zvaž svou cestu a ptej se sám sebe, kam vede. Samotná chůze vede k cíli, ale cestu je třeba také pečlivě volit. Jdete po své cestě, dobře děláte, ale vaše cesta je na mapě, kterou nakreslili jiní. Jsi nesmělý člověk, abys prošel životem bez mapy a objevil ji."

Na manuovi mi vůbec vadí, že všechno říká tak složitě. Při každé příležitosti se na mně vyřádí, když mohu opět naslouchat jeho moudrům. Zmínila jsem se, že je nejspíš ješitný? Nejradši bych mu zakroutila nosem. Nebo prostě vypláznout jazyk. Ne proto, že bych mu nerozuměla, ale jen proto, abych viděla, co by pak udělal. "Když máš všechny tyhle pravdy, proč se se mnou o ně nepodělíš?" zeptal jsem se. Vyzývavě jsem vykřikl. Stařec by z toho měl nejdřív něco vytěžit.

Manu nyní zjevně pobaveně zavrtěl hlavou.

"Tvé energické pobíhání vpřed je výrazem tvého nadšení a netrpělivosti," mrkl na mě. "Ale musíš se to naučit, než to poznáš. Cesta k pravdě je rozdělená, musíš umět vidět křižovatky a pak se po nich vydat. O tom rozhoduješ jen ty sám a vybrat si správnou cestu není snadné. Některé z nich jsou klikaté a spletité, jiné se zdají slibovat rychlou odpověď. Některé cesty vedou k bráně a otevřít ji může jen ten, kdo v sobě našel klíč. Jiná cesta se zdá temná a matoucí, takže se jí bojíte, a přesto může být tou pravou. Ale většinu cest," řekl můj manu, "neznáš a nevnímáš je. Ach ne, není to tak, jak si myslíš, nejsou to cesty, které ti unikají, jsi to ty sám, kdo přešlapuje na místě. Která však je ta cesta, jež vede k pravdě? Těšíš-li se z květin na polích, zastav se a pokochej se jejich půvabnou nádherou. Máte chuť se zeptat na význam květů? Nuže, pak se jimi nechte okouzlit, ale nezapomeňte být vděční, že se vám odhalují, rozvíjejí celou svou nádheru a rozprostírají své křehké květinové sny do nebe. Berte to vše jako dar, pochopte to dříve, než se začnete ptát na pravdu. Dávej si pozor, brahbate," omotal kolem mě svou síť, "aby ses neptal na pravdu. Ale naplánuj si cestu a rozděl si ji na etapy a ty znovu a znovu. Odpočívej a uvažuj. ... Ale putuj, kam se ti zlíbí."

"Možná se chci toulat," řekl jsem, "ale samotná filozofie mě nikam nedostane. Jistě máš pravdu, můj manu, ale neexistuje nějaká užitečná odpověď?" Očividně ho to zmátlo
.


Image

III.

U zmateného světového učitele je třeba být opatrný.

Je-li můj manu jinak v jednání se mnou spíše vznešený a ohleduplný, má tendenci, jakmile je sám sebou uchvácen, přecházet od stého k tisícému. Musím ho neustále upozorňovat na svou poměrně světskou starost, jinak se ztratí v transcendentálních oblastech metafyziky a jiných spekulativních věd. I když musí neustále zdůrazňovat svou vyvolenost, většina toho, co říká, mi dává smysl, což není překvapivé, protože to jsou stejně většinou staré klobouky. Zřejmě si mou provokativně použitou otázku vyložil jako nespokojenost, protože jinak si jeho kriticky zkoumavý pohled nelze vysvětlit.

"Mám podezření, že ještě nejste připraven odejít," vytrhl mě z myšlenek manu. "Připomínáš bystré dítě, ale stále se můžeš jen plazit, pít jen obvyklý lektvar a jíst jen obvyklé jídlo. A teď po mně ze všech lidí požaduješ užitečnou odpověď. Nespěchej a otevři svou mysl duchu, pak můžeš dosáhnout světa. Časem se ti dostane užitečného poznání," usmál se na mě nyní povzbudivě manu, "touž po něm, člověče, jako po pokladu a touž po něm. Na cestě k odpovědi moudře rozpoznáš užitečné a stejně tak i ty méně užitečné. Jakmile však jednou vystopuješ pravou stopu, jdi po ní dál.


Image

Ve své důstojnosti působí tak přesvědčeně, že bych mohla hlasitě křičet. Ale protože musí velkou část svého soustředění věnovat tomu, aby vypadal důstojně, možná se mi ho přece jen podaří vylákat z jeho rezervy. "Nenecháš mě svačit na stromě poznání," houknu, "ale právě tohle, můj nedostatek, mi budeš vyčítat hned příštím dechem! Mistrovské dílo. V pravou chvíli jsem málem přehlédl podrážděné jiskření v manuových očích - jak jsem byl uchvácen silným jazykovým projevem a prostotou svých slov. S tím nepočítal. Teď ho mám v hrsti a on se nejspíš bude muset vyjasnit. Koneckonců dluhy z hazardu jsou dluhy ze cti, a co platí pro hazard, platí jistě i pro vědění. Nejdřív si nakrkněte ústa a pak se stáhněte - myslete na to!

Manu opět zavrtěl hlavou a usmál se. "Chtěl jsem jen říct, že si musíš cvičit trpělivost. Semínko musí nejprve vyklíčit, abyste mohli začít sklízet. Ty i já, Brahbato, máme čas, mnoho času. Vydej se hledat odpověď, ale začni hledat tam, kde ti to přinese užitek. Manu se ke mně nyní přiblížil tak daleko, že jsem cítil jeho dech na hrudi. Zdálo se, že mě jeho pohled chce naléhavě probodnout, zatímco dál mluvil napomínajícím tónem: "Ano, máme všechen čas na světě. Ale využij svůj čas dobře, nepromarni ho. Ale čím ho promarníš a k čemu ho využiješ, to musíš zjistit a také zjistíš. To je vše, co vám chci říci. Začni hledat svou cestu a pak po ní jdi," ovládl mě manu a byl si nejspíš až příliš vědom toho, jak na mě lehce teatrálně působí. Přesto mluvil dál. "Čas od času budu tvým společníkem, budu se s tebou dělit o jídlo a lámat s tebou svůj chléb. Klíč k bráně tvého světa je ukryt hluboko v tobě, najdi ho a použij, až přijde ten správný čas.

S těmi slovy se manu rozplynul v růžovém obláčku připraveném na pódium, aby se konečně dožadoval úcty, kterou jsem dlouho postrádal. Nevím, jak to dokázal, ale musel mi v lebce připravit nějakou parasugestivně-hypnotickou lipskou všehochuť. Kouzelníci a jiní žongléři pro mě vždycky byli záhadou.

"Prach na prach," zašeptal jsem za ním. Alespoň že byla tma, jinak manu postrádal i ty nejmenší spiritualistické nároky. Nebyly slyšet ani laserové záblesky nebo sférické zvuky
.



Byl jsem ohromen.




Malý blázen.
Zvukový soubor mp3.

https://brahbata.space/Audio/The_little ... Czech).mp3




Image
Image
Image

We are not human beings having a spiritual experience - we are spiritual beings having a human experience.
So, I've decided to take my work back on the ground, to stop you falling into the wrong hands.
Life is a videogame. Reality is a playground. It's all about experience and self-expression.
ZEN is: JOYFULLY walking on a never-ending path that doesn't exist.
They tried to bury us. What they didn't know - we were seeds.
In the descent from Heaven, the feather learns to fly.
Ideally, we get humble when we travel the Cosmos.
After school is over, you are playing in the park.
Although, life is limited - Creation is limitless.
Fuck you Orion, Zetas and your evil allies.
Seeing is believing. I do. *I shape*.
'EARTH' without 'ART' is just 'EH'.
Best viewed with *eyes closed*.
Space. It's The final Frontier.
Real eyes realize real lies.
Creator and Creation.
We are ONE.
I AM.

Image
Image
Image

Image
Image

brahbata.space

Image

Post Reply