Trauma?
Posted: Sat Nov 06, 2021 9:02 pm
Trauma?
Život je sen.
Kráčíme po cestách, které jsou zčásti vyvolány a manifestovány kolektivním vědomím a zčásti naším individuálním vědomím. "Vědomí" je ošidná volba slov, protože popisuje stav naprostého nevědomí. V rámci snového "života" platí určitá přírodní pravidla. Každý z nás přispívá k platnosti, zachování a utváření těchto zákonitostí svou individuální vírou v jejich neporušitelnost. V rámci našeho kolektivního snu je všem vnímajícím bytostem umožněno prožívat období odpočinku a spánku. V těchto fázích proměňujeme to, čemu se běžně říká snění. Naše zkušenost během spánku je proto vzácnou příležitostí k tomu, abychom zpochybnili své "bdělé vědomí" - protože to je zase také jen sen, ve snu, ve snu.
Právě ve vědomí a v rozpoznání těch pravidel a zákonitostí, které řídí naši kolektivní zkušenost, dochází k jejich projevu. Zákony přírody, které - i když jsou kolektivně - pouze vysněné, lze VŽDY přeformulovat a překonat. Astrální cesty, duchovní léčení, skoky v čase, telepatie, telekineze a další mimosmyslové vjemy jsou výrazem překonatelnosti zákonů, v něž obecně věříme - a které tedy formulují naši realitu.
Semeno pravdivé a vznešené myšlenky - jednou zasazené - přinese své plody v pravý "čas".
Čas je měřítkem, které slouží k určení rozdílu či korelace mezi porcí příčiny a dávkou následku v rámci našeho kolektivního snu. Čas a prostor jsou totožné - oba jsou různými termíny pro tentýž jev na naší zkušenostní rovině a popisují místo, které je *mezi* dvěma událostmi. Může být významné chtít tento sen, kterému říkáme život, změnit, ale věřím, že ho nikdy nebudeme schopni zbavit jeho původního charakteru, jak ho v současnosti vnímám já, který si přeje božská láska v nás. Cílem našeho úsilí tedy může být snad to, že v našem vědomí rozpoznáme život jako "sen" a budeme ho chtít překonat. Jinými slovy: můžeme v sobě vyjádřit touhu po probuzení.
Čas je měřítkem, které slouží k určení rozdílu či korelace mezi porcí příčiny a dávkou následku v rámci našeho kolektivního snu. Čas a prostor jsou totožné - oba jsou různými termíny pro tentýž jev na naší zkušenostní rovině a popisují místo, které je *mezi* dvěma událostmi. Může být významné chtít tento sen, kterému říkáme život, změnit, ale věřím, že ho nikdy nebudeme schopni zbavit jeho původního charakteru, jak ho v současnosti vnímám já, který si přeje božská láska v nás. Cílem našeho úsilí tedy může být snad to, že v našem vědomí rozpoznáme život jako "sen" a budeme ho chtít překonat. Jinými slovy: můžeme v sobě vyjádřit touhu po probuzení.Probuzení může dosáhnout pouze ten, kdo sní - a přitom postupně dozrává - a "skutečně" si uvědomuje, že se vznáší v iluzi. Dojde-li k probuzení jednotlivce, jak to mimo jiné zažil Gautama Buddha, a rozhodne-li se tento jednotlivec sdělit své uvědomění všem spícím lidem, sen kolektivu se změní. Všichni se pohybujeme ve svých snech, všichni rozšiřujeme své hranice v rámci svého života, všichni usilujeme o světlo božského zdroje lásky. Naše úsilí a snahy mohou být ústupné nebo intenzivní, můžeme být vážné, duchaplné, smějící se nebo lhářské mysli - nakonec zjistíme, že jsme vše věděli ještě před začátkem naší cesty. "Skutečnost" je jednání - příčinou jsme my sami.
