Sexualita
Oslavme život. Oslavujme lásku. Veškerá svoboda lidské zkušenosti je založena na upřímnosti. Na poctivosti k sobě samému a na poctivosti k druhým. Upřímnost je klíčem k osobnímu štěstí.
Kolem tématu sexuality existuje více dogmat a zároveň více různých pohledů na víru než kolem jakéhokoli jiného tématu - kromě "správné" cesty k božské pravdě. Tento dogmatismus se neobjevuje z ničeho nic, protože obě základní výpovědi o lidské zkušenosti spolu nejen souvisejí, ale tvoří dvě stránky jedné a téže pravdy - toho, jak chceme prožívat a chápat sami sebe. A tak se stalo, že nejkrásnější oblasti lidské zkušenosti byly naplněny obavami, které do nás byly zasazeny. Chceme-li prožívat sami sebe jako smyslné bytosti v celé své božskosti - a víme-li to v hloubi svého srdce - a na druhé straně nám cestu k sobě samým zatemňují morální teologické mýty generací našich matek a otců a naše vlastní vnucené představy, není divu, že v nás doutnají vnitřní konflikty. Přirozený způsob, jak se vypořádat se sexualitou, je od malička odstaven od "civilizovaných lidí" - do té míry, že jsme naučeni hledat a přijímat "své" pravdy od druhých. Jak je možné, říká nám naše podvědomí, že po většinu své existence necháváme své fantazie a touhy točit se kolem chlípných (nikoli výhradně sexuálních) událostí, a přitom na druhé straně "víme", že právě tyto chlípné představy a zážitky "nesmí být" - protože nás to "učí" tolik "učitelů"?
Při všech těchto zkušenostech vyvstává otázka, zda chceme putovat životem určováni druhými, nebo zda chceme najít vlastní odpovědi sami v sobě
Tak jako lásce z lásky nelze klást hranice (hranice vznikají ze strachu), tak i své sexualitě můžeme klást omezení, chceme-li prožívat sami sebe ve svobodě. Záleží na tom, zda si k sobě dvě bytosti najdou cestu z nejhlubší touhy svého srdce, nebo zda si chtějí jen užívat jeden druhého z "pohrdavé" touhy. A pokud bytost v sobě cítí silnou touhu a chce tyto energie uvolnit tím, že se uspokojí - proč ne? Kéž bychom si všichni užívali svých požitků. Morálka začíná tam, kde končí pocit. A jsou to právě naše pocity, které činí naši existenci skutečně *cennou*.
Sexuální energie je nejvyšší formou vyjádření našeho já na "hmotné" úrovni. A nechť se vždy vyjadřuje hravě, chceme-li pochopit a zažít sebe sama žijícího ve svobodě. To, jak a skrze co chceme prožívat a prožívat individuální chtíč, nemusí být určeno žádným standardizovaným kodexem. Láska, svoboda, hra, sex - to vše patří k sobě.
Podle mého názoru se spiritualita a vědomé prožívání vlastní sexuality nevylučují, ale v nejvyšším aspektu lásky jsou výrazem skutečné svobody. Zdaleka většina církevních otců nejrůznějších vyznání (zejména muži, kteří chtějí ženám zakázat radostnou sexualitu s obviněním z chlípnosti...) omezuje věřící podle svých názorů dogmaticky. Kéž svobodný duch zavane a projeví se jeho ozdravný účinek také a zejména v radostném projevu naší žádostivosti. A to nejen za účelem plození. Naše tělo, prostředek pro naši duši, nám bylo dáno jako dar, abychom mohli prožívat "bytí" v relativním světě fyzického. Všechny možnosti vyjádření, k nimž nás vede naše představivost, jsou Bohu příjemné. Chceme-li prožívat sami sebe jako živé bohy, kteří se stali lidmi, nabízí nám radost z experimentování v oblasti sexuality velké možnosti. Dovoleno je to, co se líbí - pokud je naše touha ve vyjádření v souladu s přáním druhé bytosti našeho společného bytí. Přesto se mnohé bytosti na některých stanicích své duchovní cesty mohou rozhodnout, že svou sexualitu nebudou vnímat. Pokud je tato touha, toto vyznání, vědomým, svobodně učiněným rozhodnutím, neomezujeme sami sebe, když praktikujeme abstinenci. Pokud se však řídíme nějakým dogmatem, podle něhož věříme, že "čistý" duch musí praktikovat v cudnosti, aby dosáhl osvícení (nebo aby zakusil božské požehnání a milost), jednáme z aspektu strachu a to nikdy nevede k prožitku svobody - natož osvícení.
Kéž jsme tedy ve svém úsilí opatrní, abychom nenahrazovali stará dogmata novými a hravě a radostně si užívali mnoha aspektů lásky...
"Nevybrala jsem si snad rozkošný způsob, jak si tě získat?"
Boží hlas v: Neale Donald Walsch, Hovory s Bohem - I. díl
