Doubt
1. Omezenost
Uvědomění si vlastních omezení je přímou cestou k jejich překonání. V uvědomění si, že všichni jsme úžasné bytosti, dochází k vyjádření našeho bytí. S láskou jako motivací a pokorou v srdci neexistuje cíl, který by byl nedosažitelný. Dokonalost duše ve vyjádření vlastního božství vytváří ony zázraky, které přispívají ke spokojenosti. Pesimismus a "negativita" jsou tedy výplodem pochybností, které se brání lásce. Všichni nacházíme cestu ke světlu tím, že si v pokoře uvědomujeme svou "malost", a teprve díky tomu zakoušíme skutečnou velikost.
2. Pochybnosti
Pokoj nekonečna nás provází kdykoli a kdekoli. Nebe se na nás usmívá s něžným úsměvem a nezná lítost, kterou přisuzujeme svým rozhodnutím. Důvodem je absence pochybností na "vyšší" úrovni, která umožňuje poznání. Pochybnosti se brání lásce a jsou výrazem základní motivace strachu. Ten strach, který je - nevědomě - v každém z nás, spočívá v tom, že by božský příslib dokonané, všeobjímající, nic nevyžadující, vždy dané lásky mohl Stvořitel porušit způsobem, jakým má člověk tendenci porušovat své sliby a přísahy. Nebe však nesoudí nás, nikoho ani nic, ale "pozoruje", jak naše rozhodnutí dopadnou. Nebe nás tedy nesoudí - nebe se nad námi smilovává.
Navždy.
3. Soucit
Svoboda vlastní mysli je vždy a všude dána. Důvodem je volba, kterou duše činí. Tam, kde je zjevné (a případně i patrné) nutkání, k němu dochází proto, že si vlastní já tyto stavy (podvědomě) zvolilo. Motivace mohou být různé. Duše, které si zvolily obzvláště výrazné stavy utrpení, nám často chtějí sloužit jako učitelé a probouzet v nás soucit. Tento soucit se od soucitu liší tím, že v já vyvolává aktivitu. Na utrpení všech duší bychom proto měli vždy pohlížet se soucitem, který vede k okamžité činnosti. Své cesty můžeme nejen rozpoznat, ale také po nich kráčet.
