.Sen 2
1.
Jsem ve velké hale v Indii. Je večer a všude jsou bastardové rohože, na které se mniši svalili ke spánku. Všichni mají na sobě buddhistická žlutá a červená roucha. Mnichů je tu určitě víc než sto. Vzduch je příjemně svěží a není kořeněný. Skrze mnohá široká nezasklená okna vidím, že prší. V jednom z mnichů poznávám XIV. dalajlamu. Jdu k němu, sepnu ruce, zářící radostí, k tradičnímu tibetskému pozdravu a přátelsky a radostně zavolám: "Du-la Bab!". Dalajlama se zatváří velmi rozzlobeně a volá na mě: "Ty blázne! Jak jsi hloupý!" Dotkne se mě to a jdu do sebe. Probouzím se.
2.
Je odpoledne. Jsem na cestě se svými studijními přáteli do malé otevřené grilovací chaty na horách v Hesensku. V chatě sedí XIV. dalajlama Tändzin Gjatso. Jeden z mých přátel mě jednoduše pozdraví a já mu odpovím: "Ne, podívej se, takhle to funguje:" a sepnu ruce k tibetskému pozdravu a hluboce se ukloním. Dalajlama se na mě nedívá tak rozzlobeně jako ve snu prvním, ale přesto říká: "Tak dost. Takhle ne." Nejsem tak docela znepokojen.
Jsem v Egyptě. Procházíme pouští v Dolním Egyptě. Jsem s přítelem a za námi jde spousta lidí. Je slunečný letní den. Padá sníh. Křičím: "Podívej - sníh v Egyptě!". Smějeme se a házíme po sobě sněhové koule. Pak se najednou ocitáme na egyptské policejní stanici a naproti mně sedí přátelský německý prokurátor. Směju se a říkám: "Určitě si máme co říct!" On se usměje přes brýle s legračníma a vážnýma očima a řekne: "Ano, to si myslím taky..." Probouzím se. [
3.
Jsem v tlumeně osvětleném obývacím pokoji. Je noc. Na komodě hoří několik svíček. Uprostřed komody stojí televizor. Najednou se televize zapne a objeví se na ní bronzová socha Gautamy Buddhy. Radostně a uctivě sepnu ruce k pozdravu a řeknu: "Svatý!". Najednou sedím na pohovce na protější stěně komody. Vedle mě, rovněž na pohovce, sedí asi pětadvacetiletý muž s brýlemi s niklovými obroučkami a středně dlouhými tmavými vlasy. Má jemné rysy a mluví němčinou, jakou obvykle mluví pětadvacetiletí lidé - volně, uvolněně a bez zábran. Pak ho poznávám: Gautama sedí přede mnou. Žoviálním a uvolněným tónem ke mně promlouvá, že si nemám dělat starosti a že to, co jsem si předsevzal, určitě "zvládnu". Žasnu nad jeho relativně "normální" světáckou povahou. Z tohoto setkání mám velkou radost. Probouzím se.
4.
Jsem ve vesmíru. Všude se třpytí hvězdy. Cestuji ve svém těle bez skafandru. Cítím se v teple, bezpečí a jistotě. Užívám si vesmír. Najednou se ocitám na planetě. Vidím pustou ledovou poušť, kterou po mé levici lemují rozeklaná pohoří. Stále nemám na sobě skafandr, ale jsem uvnitř svého fyzického těla. Jsem na Saturnu. Je se mnou anděl - v džínách a tričku. S velkou radostí ho vítám, protože ho znám už delší dobu. On i já se usmíváme. Říká, že můžeme jít do jeskyně tamhle v horách a udělat si pohodlí. Jsme v ledové/kamenné jeskyni. Místnost je nepravidelného tvaru s hladkými, bělavými stěnami. Uprostřed místnosti stojí konferenční stolek a kolem něj známá křesla potažená hnědou látkou. Je nás tu asi osm. Připadá mi úplně normální, že jsme na Saturnu a nepotřebujeme skafandr. Situace mě nijak nepřekvapuje. Všichni se víc usmíváme, než mluvíme. Probouzím se.
.
