Existují nejrůznější názory na délku života a současné stáří našeho vesmíru, jeho počátek a konec
Zbožný smysl Indů vložil do slov mytologický popis životního cyklu tohoto vesmíru (naší energeticko-hmotné bubliny).
Podle něj žije každý vesmír úctyhodných 311 bilionů let (311 040 000 000 000 000) a v hinduistické mytologii se nazývá život Brahmy. Tento život Brahma odpovídá opět 100 rokům Brahma (neboli jednomu megacyklu Brahma), z nichž jeden zahrnuje 3 110 400 000 000 000 let, neboli 360 dnů a nocí Brahma každý rok.
Na délku života a současné stáří našeho vesmíru, jeho počátek a konec existují nejrůznější názory.Zbožný smysl Indů vtělil mytologický popis životního cyklu tohoto vesmíru (naší energeticko-hmotné bubliny) do slov.Podle něj žije každý vesmír úctyhodných 311 bilionů let (311 040 000 000 000 000) a v hinduistické mytologii se nazývá život Brahmy. Tento život Brahma odpovídá opět 100 rokům Brahma (neboli jednomu megacyklu Brahma), z nichž jeden zahrnuje 3 110 400 000 000 000 let, neboli 360 dnů a nocí Brahma každý rok.Jeden den Brahmy (a jedna noc Brahmy) odpovídá 14 manuovým obdobím, tedy - včetně svítání a soumraku - 4 320 000 000 let. Jedno období Manu (tj. "vláda" Manua = učitele světa) trvá 71 tzv. maha-jug, tj. 306 720 000 let. Jedna maha-juga tedy trvá 4 320 000 let. Každou maha-jugu lze rozdělit na čtyři období, z nichž poslední čtyři jsou známá také z řecké mytologie. Krita-juga tedy odpovídá zlatému věku Řeků, treta-juga stříbrnému věku, dvapara-juga bronzovému věku a současná (od roku 3102 př. n. l.) kali-juga železnému věku. [Odstavec vypnut: Prof. Helmuth von Glasenapp, "Pět světových náboženství", Bertelsmann, Eugen Diederichs Verlag, 1963, 1991].
Podle poznatků mnoha mytologických spisů - a také moderní astrovědy - dochází na počátku každého megacyklu k velkému třesku. Tento božský záblesk světla způsobuje, že se energie Všeho, co je, vynořuje v energetické a hmotné podobě a tvoří velký projev stvoření na naší úrovni.
Vznešenost fyzického světa - se všemi jeho planetami, slunečními/slunečními soustavami, místními skupinami, galaxiemi, shluky a nadhvězdami jako stanovišti na jedné straně a jeho "obyvatelstvem" mikrokosmického vidění na straně druhé, charakterizuje "Noc omylů".
A stejně jako my všichni jsme součástí větší a vznešenější pravdy, i tyto části mikrokosmu (s molekulami/řetězci, atomy, atomovými částicemi, kvarky, superstrunami a jejich složkami) tvoří vlastní svět založený na JEDINÉ energii, která je podstatou Boha.
Tato bezbřehá a bezmezná pravda stvoření pouze na "hmotné" rovině je pro pochybovače o Bohu produktem náhody. Neuznávají "plán", který by stál za "realitou", jež nás obklopuje (a formuje), a přisuzují tak stvoření, jak ho známe, hloupou roli.
Vznešenost a věčnost Všeho, co je, se však neprojevuje výhradně na "hmotné" rovině. A stejně jako existují vesmíry jako zrnka písku v moři, existují i "dimenze" a prostory zkušeností duší, které jsou nefyzické, fyzické a zcela odlišné.
Živé je pouze to, co je věčné
